Bašť znak
Obec Bašť
okres
Středočeský kraj
Okres Praha-východ

Vyhledat v textu

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2
Drobečková navigace

Úvod > Akce.cz

Akce.cz


Doprava

Místo
Kostelní 1320, Holešovice, 17000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Historický příběh automobilu, motocyklu, letectví, lodní či železniční dopravy v českých zemích dokumentují unikátní sbírkové předměty objasňující historické souvislosti vývoje dopravy a společnosti.

Více

Stálá výstava protokolárních darů

Místo
Valdštejnské náměstí 17, Malá Strana, 11800 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Zveme Vás do Trčkovské galerie, která byla vybudována v dlouho nepřístupných sklepních prostorách Valdštejnského paláce. V historicky nejstarších, krásně klenutých prostorách areálu sídla Senátu je instalována stálá výstava protokolárních darů. Jedná se o předměty, které dostávají senátoři na zahraničních cestách nebo které si naopak zahraniční návštěvy od nás odvážejí. Vstup je z 1. nádvoří Valdštejnského paláce.

Více

Evropské umění od antiky do závěru baroka

Místo
Hradčanské náměstí 57, Hradčany, 11800 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Stálou expozici obohatí od 25. ledna 2011 nová akvizice Franz Christoph Janneck (1703-1761), Bakchus a Ariadna na Naxu.

Více

Stálá expozice

Místo
Nové mlýny 1239, Nové Město, 11000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Stálá expozice poštovních známek České republiky a Československa včetně obálek prvního dne (FDC), filatelistických unikátů a padělků. Nejstarší známky evropských i mimoevropských zemí, známky OSN. Specializované sbírky známkové tvorby – Hradčany, ruská zemstva, klasické rakouské poštovní známky do roku 1918, staroněmecké státy do roku 1871 aj. Předznámkové dopisy, otisky razítek, první novinové známky světa. Původní měšťanský interiér z poloviny 19. století – čtyři salónky s nástěnnými malbami Josefa Navrátila.

Více

Svatováclavská koruna

Místo
náměstí Republiky 1090, Staré Město, 11000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Svatováclavská koruna je nejvýznamnější a nejstarší součást českých korunovačních klenotů a je zasvěcena svatému Václavovi. Autorem kopie Svatováclavské koruny je proslulý turnovský zlatník Jiří Urban.

Více

Základy románské a předrománské otonské církevní stavby

Místo
V pevnosti 159, Vyšehrad, 12800 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Baziliku sv. Vavřince od r. 2002 spravuje Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Jednou z mála zachovaných staveb z časně středověkého období na Vyšehradě je bazilika sv. Vavřince. Nachází se v základu barokní rezidence čp. 14 v Soběslavově ulici, v bezprostřední blízkosti knížecí a královské akropole středověkého hradiště. Prvé nálezy v těchto místech byly zjištěny již v roce 1884 při stavbě nové žumpy na jižní straně, kde byly odkryty zbytky středověké stavby. V roce 1903 zde byl proveden archeologický výzkum B. Matějkou, kdy bylo zjištěno, že dříve nalezené dlaždice patřily k menší trojlodní bazilice s příčnou lodí, objevené při výzkumu. Na východní straně k ní přiléhaly polokruhové apsidy, před střední lodí byl čtvercový chór s hlavní rovněž polokruhovou apsidou. Kostelní stavba byla dlouhá 20,6 m a v místech vložené příčné lodi její šířka dosahovala 15,8 m. U hlavní a příčné lodi obvodové zdivo měří až 96 cm, což je stejná šířka jako u rotundy sv. Martina. Při tomto průzkumu bylo dále zjištěno, že severní loď byla nepatrně užší a je zachována do výše prvního patra. Druhý výzkum baziliky sv. Vavřince byl proveden v letech 1924 až 1926 za vedení K. Gutha a zjistil další podrobnosti stavebního vývoje a návaznosti gotické stavby děkanství, přistavené na severní straně. Třetí výzkum, prováděný od roku 1968 Archeologickým ústavem ČSAV (B. Nechvátal) se především zaměřil na stratigrafické ověření nálezu dlaždic a prokázal, že je nutné datovat dlaždice současně se vznikem baziliky - do poslední třetiny 11. století. Jedním z největších nálezů tohoto archeologického výzkumu bylo základové zdivo starší stavby, než byla raně románská bazilika sv. Vavřince, které byl pod jejími základy. Zatím neznáme spolehlivě původní funkci baziliky sv. Vavřince, i když šlo zřejmě o farní kostel. Byl pravděpodobně zničen v roce 1420 v době husitského revolučního hnutí a později byl v průběhu 15. století přebudován na kanovnický dům, který sloužil postupně i za děkanství. Stavba baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě je nejstarší stavbou hirsauského typu na našem území. Projevuje se na této stavbě vliv staveb clunyjského reformního hnutí (Francie koncem 10. a v 11. stol.) zprostředkovaný Saskem. Použití lisén je pro 11. stol. v našem prostředí ojedinělé (Svatováclavská rotunda na Pražském hradě). Bazilika sv. Vavřince na Vyšehradě je podle typu stavěna téměř současně s podobnými kostely v Německu ve Würtenberku. Do stejného období patří také reliéfní dlaždice (5 typů), které jsou nejstarší reliéfní dlaždice v západoslovanské kulturní oblasti. Bazilika měla původní vstupní portál na západní straně, ale byl patrně odlámán v době devastace a jeho vzhled nebyl zjištěn. Dnešní portál je novodobý a je dílem architekta A. Bauma. Jako výzdobných motivů je zde použito stylizací vyšehradského korunovačního evangelistáře prvého českého krále Vratislava (1061 - 1092), který učinil z Vyšehradu své trvalé sídlo a prvé místo přemyslovského státu. B. Matějka a J. Herain došli k časovému zařazení stavby baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě do závěru 11. nebo 12. století. Předrománská stavba, zjištěná v interiéru pod základy baziliky sv. Vavřince archeologickým výzkumem, patří k nejstarším stavbám na Vyšehradě vůbec. Stavba byla křížového půdorysu, snad i stejného zasvěcení a je dotována do konce 10. století. Byla nalezena v celkové délce 20,4 m. síla zdiva kolísá v rozmezí 135 - 150 cm. Zdivo bylo zjištěno v největším rozsahu v hlavní a jižní lodi baziliky, přímo pod úrovní původní dlaždicové raněrománské podlahy. Pro interpretaci půdorysu křížové předrománské otonské stavby byla hledána analogie u otonského kostela na ústředním slavníkovském hradišti v Libici u Poděbrad, kde podobná stavba existovala v letech 962 - 995. Rekonstruovaný půdorys předrománské stavby na Vyšehradě naznačuje, že rozpětí křídel u otonské stavby dosahovalo cca 15 - 17 m, délka asi 17 až 18 m. (Nálezová situace připouští tři variantní hmotové rekonstrukce: s pravoúhle uzavřeným kněžištěm s apsidálním závěrem s apsidálním závěrem a s věžovitým nadvýšením nad vítězným obloukem. Autor libické rekonstrukce kostela R. Turek uvádí jako nejbližší analogii falckou kapli ve Werle a jako další možno uvést např. kostely v Gernrode, Hildesheim, Walbeck, kostel sv. Jana v Johanisberku, nebo kostel sv. Magnuse ve Wormsu (2. stavba), kostel sv. Salvátora v Krakově atd.

Více

Pevnost Vyšehrad v dějinách pražského opevnění

Místo
V pevnosti 159, Vyšehrad, 12800 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Stálá historická expozice v Cihelné bráně si klade za cíl prezentovat vývoj pevnosti Vyšehrad v kontextu historie pražského opevňovacího systému. Byla otevřena v r. l993 a připravila ji Národní kulturní památka ve spolupráci s Muzeem hl. města Prahy a Historickým ústavem ČA - Vojenským muzeem.Koncepčně je výstava členěna do tří linií, řazených v jedné chronologické poslou pnosti : Historie pevnosti Vyšehrad Historie pražského opevnění Exkursy do některých historických souvislostí Grafické odlišení daných témat na panelech s plošnými exponáty, obrazovým a textovým dobovým materiálem usnadňuje návštěvníkům orientaci. Historický výklad ilustrují, zejména v novodobějších oddílech trojrozměrné exponáty převážně vojenského charakteru ( kopie výzbroje, uniforma atp.).Jednotlivé texty na panelech a popisky mají vedle české též anglickou verzi. K expozici byl vydán několikajazyčný leták obsahující stručnou historii pražského a vyšehradského opevnění.V expozici je přítomen průvodce pro vstup do vyšehradských kasemat a unikátního sálu Gorlice, kde se nacházejí originální barokní sochy z Karlova mostu. Opevnění Prahy Vznik skutečného města Prahy lze spatřovat až ve vymezení pražských měst ve 13. a 14. století hradbami. Tak bylo založeno Staré Město (cca 1231 - 45), Malá Strana (od 1257), Hradčany (první třetina 13. stol.). Definitivní hranice na celá staletí dal Praze Karel IV. založením Nového Města Pražského (1348 - 50) a novým opevněním celé Prahy - tj. Menšího Města (Malé Strany), Pražského hradu i Vyšehradu. Celkově si pražské hradby zachovaly svůj středověký rozsah a charakter až do počátku 17. století. Zájem o pražskou fortifikaci zintenzivněl během bojů třicetileté války (zejména za doby přímého ohrožení Prahy v letech 1632, 1639 a 1648). Po skončení války roku 1648 podal návrh na opevnění Prahy s citadelou Vyšehradem hrabě Raimund Montecucoli, technický generální plán předložil v roce 1650 hrabě Inocenc de Conti. Faktická stavba pražské barokní pevnosti začala v letech 1653 - 4, stavba byla ukončena ve 20. letech 18. století. Nejdříve byl opevňován Vyšehrad, ve vlastní Praze se postupovalo od Poříčské brány u Vltavy přes Nové Město ke Karlovu, na Malou Stranu a Hradčany. Práce vedl hrabě Conti za dozoru Josefa Priamiho. Na stavbě se podíleli stavitelé C. Lurago, Santino de Bossi a později G. Alliprandi. Při obléhání města ve 40. a 50. letech 18. století pražská fortifikace neobstála. Její celkové pojetí bez opevnění okolních strategických bodů spolu s nedostatečnou obranou umožnilo, aby Prahu dobyli v roce 1741 Francouzi, Bavoři i Sasové, v roce 1744 Prusové. Výsledkem byla snaha po modernizaci hradeb. První úpravy provedli již Francouzi. Po obléhání Prahy pruským vojskem v roce 1757, kdy pražské opevnění velmi trpělo, sledujeme nové snahy o jeho zlepšení. Ovšem v té době při hledání nového optimálního obranného systému habsburské monarchie se rozhodovalo o vybudování předsunutých pevností Terezína a Josefova a pražská pevnost ztrácela své prioritní postavení. Novou aktivitu při opevňování Prahy způsobilo nebezpečí ze strany Napoleona, vrcholem opětovných snah o zvyšování obranyschopnosti pražského opevnění v této době byl rok 1809. Podle tehdejších plánů měl být kolem Prahy zřízen řetěz vyvýšených míst tzv. redut: měly být v oblasti Bílé Hory, Andělky, Belvederu, Buben, Invalidovny, Žižkova, Olšan, Královských Vinohrad, projekt ovšem nebyl plně realizován. V červnu 1848 došlo v Praze k ozbrojenému protivládnímu povstání moci a zkušenosti z jeho potlačování vedly v následujících letech k novým úpravám hradeb. Tři místa na pražských hradbách byla zrekonstruována na malé pevnůstky s možností útočit proti městu. Bylo to na Petříně (IV), na Letné (XIX) a na Vyšehradě. Podle rozhodnutí císaře Františka Josefa I. z 30. 10. 1866 se stala Praha otevřeným městem, mělo dojít k zrušení jejího opevnění. Vlastní bourání začalo 20. 7. 1874 mezi Poříčskou branou a ulicí na Florenci. Bourání pokračovalo až do počátku 20. století. Jako poslední získalo město v roce 1911 vyšehradskou pevnost, jejíž fortifikace byla zachována v nezměněné podobě dodnes. Pevnost Vyšehrad Podle poznatků z archeologického výzkumu na Vyšehradě, který dokládá slovanské osídlení na Vyšehradě až v 10. století, i podle analogií bylo první opevnění Vyšehradu valové s roubenou konstrukcí a palisádou. Nové opevnění Vyšehradu nechal zbudovat kníže a pozdější král Vratislav v poslední třetině 11. století během svých úprav Vyšehradu na sídelní hrad českých panovníků. V této době byla vyšehradská hradba modernější než hradba Pražského hradu - byla kvádříková, zděná na maltu, opatřená korunními ochozy. Stejnou zbudoval na Pražském hradě až kníže Soběslav v roce 1135. Vyšehrad byl důležitým strategickým místem, z nějž bylo možno kontrolovat Vltavu a přímo ovládat jižní komunikace vedoucí z Prahy. Opevněný Vyšehrad mohl sehrávat důležitou úlohu při obléhání Prahy. Karel IV. chápal Pražský hrad i Vyšehrad zároveň i jako oporu královského postavení proti tehdy se vzmáhajícímu pyšnému pražskému měšťanstvu, posílil tudíž jejich opevnění proti městům pražským, zatímco města proti nim opevněna nebyla. Severní vyšehradské opevnění byla tak trnem v oku novoměstským obyvatelům, proto okamžitě po dobytí Vyšehradu husity v listopadu 1420 se zasloužili o zboření této části a postarali se o kontrolu zbytku opevnění. V roce 1448 se před nedostatečně chráněný Vyšehrad podařilo Jiřímu z Poděbrad dobýt Prahu. Jiří z Poděbrad dal po roce 1450 vybudovat na Vyšehradě město. Díky neexistenci hradeb vůči Novému Městu splynulo brzy Město hory Vyšehradu s Podhradím. Vyšehrad si zachoval jižní a východní opevnění, dominantou zůstala až do konce 17. století gotická brána Špička. Za třicetileté války při saské okupaci Prahy v letech 1631 - 2 byl Vyšehrad obsazen saskou posádkou. Jeho hradby utrpěly škody i při dvojím dobývání Prahy Švédy v letech 1639 a 1648. Nové opevňovací práce na Vyšehradě v rámci přestavby opevnění celé Prahy započaly v roce 1653, do roku 1678 byla stavba ve své podstatě hotova. Pevnost získala touto barokní přestavbou svoji současnou podobu, která se v průběhu doby měnila již jen v detailech. Od této doby ji chrání typické barokní pevnostní zdi, celkem šest bastionů a na nejvíce ohroženém místě při vstupu do pevnosti od pankrácké pláně rohová hradba, tzv. hornverk. Výstavbu vyšehradské fortifikace výrazně ovlivnil plukovník Josef Priami z Roveratu, hlavním stavitelem byl Johan de Capauli. V roce 1655 tu vznikla Táborská brána a v roce 1670 brána zvaná podle tehdy panujícího císaře Leopoldova, tyto brány můžeme na Vyšehradě spatřit dodnes. Roku 1655 byl rovněž položen základ vyšehradské zbrojnice, která sloužila na Vyšehradě až do roku 1927, kdy vyhořela a nebyla již obnovena. Během 18. století prodělal Vyšehrad jen některé menší změny. Četné úpravy byly zásluhou Francouzů, kteří obsadili Vyšehrad po dobytí Prahy v roce 1741. Byl dobudován ravelin před Jeruzalémskou bránou, dokončeno zlepšení opevnění Táborské brány, došlo k dotvoření kasematových prostor. V roce 1772 byla postavena nová silnice vedoucí z rohové hradby do jádra pevnosti. V období Napoleonských válek došlo k zazdění nefunkčních otvorů (Leopoldova brána, otvor pro novou severní bránu), k vybudování předsunuté obrany vyšehradské rohové hradby a k celkovému zesílení hradeb a zvýšení jejich obranyschopnosti. Na základě nařízení ženijního úřadu ve Vídni byly v letech 1838 - 1844 provedeny rozsáhlé úpravy a terénní práce na pevnostních valech. V roce 1841 byla otevřena nová silnice k městu probíhající Novou bránou, která nahradila původní bránu Jeruzalémskou. V rámci změn na pražských hradbách v letech 1849 - 50 došlo i k úpravám Vyšehradské pevnosti. Byl postaven redan (tzv. Kulatina) pod bastionem č. XXXVIII, z něhož mohlo být ostřelováno Podskalí, Vltava a část Nového Města. Vyšehradská pevnost zůstala v rukou vojenské správy až do roku 1911, kdy byla předána městu a prakticky v nezměněné podobě (až na vyhořelou zbrojnici) se zachovala dodnes.

Více

Technika 20. století ve sbírkách VHÚ Praha

Místo
Kostelní 1320, Holešovice, 17000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Výstava, kterou v suterénním sále muzea připravil Vojenský historický ústav, tvoří více než čtyři desítky exponátů – zbraní a dopravních prostředků, které vojáci používali během posledních 110 let. „Exponáty jsou z našich stálých expozic, případně jsme sáhli do depozitářů. Něco budou moci návštěvníci vidět znovu po delší době, něco je vystaveno vůbec poprvé.“, říká plk. Michal Burian, ředitel odboru muzeí VHÚ. Vojenský historický ústav Praha patří spolu s Národním technickým muzeem a Technickým muzeem v Brně k trojici nejvýznamnějších sbírkotvorných institucí České republiky v oblasti historické techniky. Sbírka Vojenského historického ústavu Praha je vytvářena od konce 1. světové války a dnes ji tvoří celkem 31 sbírkových fondů od historických chladných a palných zbraní až po cínové vojáčky, výtvarné umění či filmotéku. Historické technice se věnují především fondy leteckého materiálu a automobilní a těžké bojové techniky. Svým zaměřením se pochopitelně orientují zejména na vojenskou výrobu, ale jejich součástí je i množství civilní historické techniky. Je to dáno jak historickým vývojem sbírkových fondů, tak i snahou o to, aby co nejkomplexněji dokládaly vývoj domácí i zahraniční techniky související s vojenskou výrobou. Řada exponátů ale zůstává návštěvníkům muzeí skryta v depozitářích. Při příležitosti znovuotevření Národního technického muzea připravil Vojenský historický ústav Praha malou sondu do svých technických sbírek, z nichž se většina běžně nevystavuje.

Více

Stálá expozice

Místo
17. listopadu 2, Josefov, 11000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Bohatý výběr exponátů ze všech sbírek muzea od pozdní antiky do současnosti, Příběh vlákna – expozice textilu a módy, Tisk a obraz – expozice užité grafiky a fotografie, Umění ohně – expozice skla, porcelánu a keramiky, Klenotnice – expozice kovů a různých materiálů, Stroje času – expozice hodin a hodinek.

Více

Stálá prezentace

Místo
Haškova 123, Holešovice, 17000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Obrazy, grafika, keramika, porcelán, autorský textil, design, šperky.

Více

Nesvítí ve vaší blízkosti veřejné osvětlení?

Poruchy

Nahlášení poruchy prostřednictvím online formuláře

 

ČEZ odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Inzerce

HOSPIC TEMPUS, z.s.

Hospic Tempus

 

 

Kontaktní adresa

OBEC BAŠŤ
Obecní 126, Bašť
250 85 Bašť
Tel.: + 420 283 981 065
Datová schránka: krhbtu3
E-mail: ou@obecbast.cz

Úřední hodiny:
PO  8-12   13-17
ST  8-12   13-17

Kde nás najdete

https://maps.google.com/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=Obecn%C3%AD+126,+Ba%C5%A1%C5%A5++250+65++L%C3%ADbeznice&sll=50.204704,14.475088&sspn=0.01247,0.027251&ie=UTF8&hq=&hnear=Obecn%C3%AD+126,+250+65+Ba%C5%A1%C5%A5,+%C4%8Cesk%C3%A1+republika&ll=50.204539,14.473672&spn=0.01247,0.027251&z=15

Bašť na Facebooku

http://cs-cz.facebook.com/pages/Obec-Ba%C5%A1%C5%A5/262476407118326 

Ztratil se vám pes?

/image.php?nid=1757&oid=4421262&width=180&height=147

 

Návštěvnost stránek

633186