Bašť znak
Obec Bašť
okres
Středočeský kraj
Okres Praha-východ

Vyhledat v textu

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Drobečková navigace

Úvod > Akce.cz

Akce.cz


Zaniklé Podskalí – vory a lodě na Vltavě

Místo
Rašínovo nábřeží 412, Nové Město, 12000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Expozice byla otevřena v roce 2003 a má 4 části: voroplavba na Vltavě, z dějin Podskalí, nákladní plavba na Vltavě, Pražská osobní paroplavba.

Více

Monument transformace

Místo
Dittrichova 337, Nové Město, 12000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Monument transformace je iniciativa v oblasti umění a teorie, která se zabývá zkoumáním osobní i kolektivní paměti v průběhu procesů společenských a politických změn v letech 1989-1968-2009.

Více

Středověká Praha

Místo
Na poříčí 1554, Nové Město, 11000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Období vzniku Pražského hradu, Vyšehradu a rozšíření osídlení pražské aglomerace v 9. - 12. století.

Více

Fotografický ateliér

Místo
Kostelní 1320, Holešovice, 17000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Expozice je vstupní součástí připravované expozice Foto kino. Jde o funkční maketu živnostenského fotografického ateliéru na denní světlo z přelomu 19. a 20. století. Je zde umístěna kolekce ateliérových, technických a salonních fotografických přístrojů, ale též dobové rekvizity – nábytek, malovaná pozadí, šatna apod. Galerijní prezentace mapuje historické fotografické techniky.

Více

Tiskařství

Místo
Kostelní 1320, Holešovice, 17000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Expozice přibližuje vývoj tiskařské výroby zejména v 19.–20. století. Tisková příprava, různé formy tisku i tiskařských výstupů budou předváděny v prostoru autentické dílny, která jevybavena originálními historickými stroji. Dojem umocňuje provozní zašpinění, vůně tiskových barev, originální pomůcky či matrice. Součástí expozice je rovněž prostor určený pro workshopy.

Více

Vyšehradské Kasematy

Místo
V pevnosti 159, Vyšehrad, 12800 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Naučný slovník vysvětluje, že kasematy jsou chodby v pevnostních valech, sloužící k soustředění vojska a jeho nepozorovatelnému přesunu. Vyšehradská pevnost se začala stavětr. 1654 na základě rozhodnutí císaře Ferdinanda III., které znamenalo definitivní zánik Vyšehradu jako města. Plány na vybudování vyšehradské citadely byly velkolepé a neměly se omezitpouze na obvod vlastního hradiště. K realizaci záměru a tím ke katastrofálnímu rozrušení Nového Města naštěstí nedošlo. Do roku 1678 získalo obvodové opevnění pevnosti zhruba dnešnípodobu. První zkouškou citadely byl příchod okupačních francouzských vojsk v r. 1742 pod vedením generála de Berdiquiera, který vydal rozkaz, aby vojáci upravovali náspy, postavili ravelin k Novému Městu a vybudovali kasematy. Zpomalený postup dostavby vyšehradské pevnosti předbíhal vývoj vojenské techniky, a tak její další historie představuje především postupné dílčí zdokonalování systému směřující ke zvýšení obranyschopnosti. Stejně jako všechny ostatní nově budované barokní pevnosti v Čechách se vyšehradská citadela nikdy vojensky neuplatnila a neovlivnila rozhodujícím způsobem válečné střety v 18. a 19. stol. Po zániku převážné částipražské barokní fortifikace zůstal Vyšehrad uceleným a významným dokladem vývoje pevnostního stavitelství v Praze po třicetileté válce. Vyšehradské kasematy a celý Vyšehrad unikl totálnímu zničení na konci pruské války v listopadu 1744. Prusové tehdy vložili do kasemat 133 sudů se střelným prachem, které měl odpálit doutnáky poslední voják. Třem odvážným Podskalákům se podařilo doutnáky včas odstranit a zažehnat zkázu Vyšehradu. Vchod do kasemat je z Cihelné brány. Kasematy se nacházejí po obou stranách brány, pravá část chodeb ústí do podzemního sálu zvaného Gorlice, který měl sloužit jako shromazdište vojáku, sklad potravin a munice. Délka obou křídel kasemat je necelý 1 km. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a l,5 m široké. Kasematy i Gorlice jsou od roku 1971 ve správě Národní kulturní památky Vyšehrad

Více

Historické podoby Vyšehradu

Místo
V pevnosti 159, Vyšehrad, 12800 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Stálou expozici Historické podoby Vyšehradu připravila Národní kulturní památka Vyšehrad ve spolupráci s Muzeem hl.m.Prahy, exponáty zapůjčil Archeologický ústav AV ČR a Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Historické podoby Vyšehradu Expozice představuje pražský Vyšehrad v jeho různých historických podobách. Půvabná lokalita na jižním okraji historických pražských měst si dodnes uchovala osobitý genius loci. Skála nad Vltavou s romantickou zříceninou Libušiny lázně a monumentálním dvojvěžím novogotického kostela láká k návštěvě Pražana i návštěvníka hlavního města. Po vynucené přestávce bude mít návštěvník možnost dozvědět se přímo na místě více informací o proměnách této lokality, jejího určení a pochopení v čase. Na výstavě návštěvník uvidí doklady pobytu a činnosti lidí na Vyšehradě získané archeologickou činností, z nichž k nejvýznamnějším patří sarkofág získaný při průzkumu okolí kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, dále předměty dokládající osídlení Vyšehradu ve čtvrtém a třetím tisíciletí před Kristem, předměty spjaté s činností vyšehradské kapituly od 11. do 20. století, insignie připomínající přeměnu samostatného Vyšehradu v součást Prahy, památky na působení některých vyšehradských cechů; k ceněným památkám patří i drobný křížek z 11. století nalezený již na konci 19. století na vyšehradském hřbitově v místech hrobu Bedřicha Smetany či medailon z mastku zhruba z téhož období nalezený pod vyšehradskou skálou. HRAD BÁJNÉ KNĚŽNY LIBUŠE? O předhistorických obyvatelích této lokality toho mnoho známo není, bylo zde zachyceno pouze eneolitIcké osídlení lidu kultury nálevkovitých pohárů a lidu kultury řivnáčské (3.800 - 2 800 před Kristem). Další osídlení je zde doloženo až v 10. století, v souvislostí se vznikem knížecího hradiště a legendy o prvních českých knížatech a o nejstarších obyvatelích Vyšehradu, zprostředkované zejména vypravěčským a literárním zpracováním Starých pověstí českých Aloise Jiráska a umísťované některými autory do 7. -8. století, nejsou přímým pramenem k nejstarším českým dějinám ani k dějinám Vyšehradu. SÍDLO KNÍŽAT A KRÁLŮ Vyšehrad byl nejspíše od druhé třetiny 10. a v průběhu 11. století významným hradištěm a sídlem českých panovníků z rodu Přemyslovců. Největší slávy a vrcholu svého rozkvětu se Vyšehrad dočkal za panování knížete Vratislava II. (1061-1092, od 1085 vládl jako král Vratislav I.), který přesídlil z Pražského hradu na Vyšehrad. Rezidenční sídlo prvního českého krále mělo významné postavení a doznalo i značných stavebních úprav a změn, souvisejících i se založením vyšehradské kapituly. Na Vyšehradě později sídlil i jeden z Vratislavových synů, kníže Soběslav I. (1125-1140). Na Vyšehrad soustředil svoji pozornost i český král a římský císař Karel IV. Vyšehrad ctil jako významné místo české panovnické tradice. V souvislosti s budování pražské městské pevnosti i posílením samostatného postavení hlavních pražských královských hradů vzniklo na Vyšehradě nové opevnění. Karel nechal přestavět kostel sv. Petra a Pavla a na jeho popud vznikla řada dalších nových objektů, zejména v prostoru královského okrsku (Curia regis). Všestranný rozvoj této lokality byl zbrzděn v souvislosti s hlubokou společenskou krizí první poloviny 15. století POD OCHRANOU SV. PETRA A PAVLA Kolem roku 1070 založil na Vyšehradě kníže Vratislav II. v důsledku svých sporů s biskupem Gebhartem exemptní kapitulu, tj. kapitulu vyjmutou z pravomoci pražského biskupa a podřízenou přímo papeži. Těžila se velké pozornosti mnohých dalších českých panovníků a získala řadu politických i hospodářských výsad. Význam kapituly pro vlastní Vyšehrad stoupal od 12. století, ve 13. a 14. století byla velice mocnou církevní institucí, ale její rozkvět byl přerušen na počátku 15. století v době husitských bouří. Období druhé poloviny 15. až počátek 17. století se neslo ve znamení sporů kapituly s Městem hory Vyšehradu. Během stavby barokní pevnosti v druhé polovině 17. století se kapitula přesunula do podhradí a teprve v 18. století se postupně navracela zpět. V 19. století v jejím čele stanuli někteří významní národně orientovaní probošti - Vojtěch Ruffer, Václav Štulc a Mikuláš Karlach. NA HOŘE A POD HOROU Vyšehradské podhradí mezi hradem a Novým Městem pražským existovalo již v 10. století, kdy bylo centrem pražského obchodu. Poměrně husté osídlení tu zaznamenáváme i v dalších stoletích. Založení Nového Města a celkové opevnění Prahy Karlem IV. vymezilo podhradí mezi Vyšehrad a Botič na jihu a severu a novoměstskou hradbu a Vltavu na východě a západě. Intenzivní výstavba na vlastním Vyšehradě v Podvyšehradí po husitských válkách a dočasná neexistence hradeb mezi nimi vedla k jejich postupnému splývání. Pravděpodobně po roce 1450 bylo založeno Město hory Vyšehradu, tvořené částí vystavěnou přímo v širší oblasti hradu a podhradím. Stavba vyšehradské barokní pevnosti v druhé polovině 17. století pak vedla k definitivnímu zániku města v hranicích opevnění a civilní osídlení se vrátilo zpět do Podvyšehradí. V roce 1850 v souvislosti se zrušením poddanství vznikl Vyšehrad, zahrnující vlastní Vyšehrad i s Podvyšehradím jako samostatné město. 26.září 1883 schválil zemský sněm spojení dosud samostatného Vyšehradu s Prahou v jednu politickou obec a Vyšehrad se stal VI. pražskou čtvrtí. STRÁŽCE I NEPŘÍTEL PRAŽSKÝCH MĚST Opevněným hradištěm byl Vyšehrad již v pravěkém období a hradby byly bezpochyby nezbytnou součástí přemyslovského sídla konce 10. a 11. století. Na svou dobu moderní opevnění zde nechal zbudovat Vratislav I. v poslední třetině 11. století. V rámci nového opevňování pražských měst i posílení jejich kontroly ze strany královských rezidencí byl v polovině 14. století jakožto důležité strategické místo opevněn i Vyšehrad. Po dobytí Vyšehradu pražskými husity v listopadu 1420 bylo severní opevnění královského hradu okamžitě novoměstskými obyvateli zbořeno a Vyšehrad si zachoval pouze jižní a východní opevnění, přičemž dominantou zůstala věž špička postavená v době Karla IV. Během třicetileté války zintensivněl zájem o pražskou fortifikaci, proto byly v té době učiněny úpravy celého pražského opevnění, včetně vyšehradského. Faktická stavba pražské barokní pevnosti začala v roce l653 právě na Vyšehradě a do roku 1678 byla stavba zdejšího opevnění prakticky hotova. Vyšehradská pevnost zůstala v rukou vojenské správy i po z zrušení pražského opevnění, proto se poměrně neporušená dodnes. VYŠEHRAD - SOUČÁST PAMĚTI NÁRODA Probouzené národní vědomí v 19. století nově vnímalo celou panovnickou pověst i úlohu Vyšehradu v ní. V rukopisech královédvorském, zelenohorském a samostatné Písni o Vyšehradu, falzech z 19. století hlásících se do raného středověku, přibrala vyšehradská legenda některé postavy, nové příběhy a romantický kolorit. Vyšehrad se v této době stal místem posledního odpočinku slavných dcer a synů českého národa. Myšlenka na založení národního pohřebiště vznikla v nově vzniklém spolku Svatobor v roce 1862, který na hřbitově postavil první náhrobek významného muže na hrobě právě zesnulého V. Hanky. Iniciativou vyšehradského probošta M. Karlacha došlo ke stavbě společné hrobky nejvýznamnějších představitelů českého kulturního života - Slavína, její základní kámen byl položen v roce 1889, prvním pohřbeným byl roku 1901 český spisovatel J. Zeyer. Exkurs: VYŠEHRADSKÉ POVĚSTI A LEGENDY Kromě pověstí a legend spjatých s českou panovnickou tradicí kolovaly o některých historických místech či stavbách na Vyšehradě další historky a pověsti, zaznamenané některými spisovateli, z nichž nejvíce vynikala Popelka Biliánová, která pověstem spjatých s Vyšehradem věnovala mnoho svého sběratelského i spisovatelského úsilí. Nejznámějším z nich je v expozici věnována pozornost.

Více

Umění 19. století v Čechách

Místo
náměstí U svatého Jiří 33, Hradčany, 11900 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Expozice českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století v klášteře sv. Jiří je koncipována jako názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejich představitelů. Jejím cílem je ukázat návštěvníkům, že se české umění vyvíjelo a úspěšně vyrovnávalo se všemi hlavními dobovými myšlenkovými a slohovými proudy tak jako v jiných zemích Evropy. Početné autorské celky, na kterých je koncepce expozice založena, přesvědčivě doloží, že ve svých vrcholech a svým specifickým způsobem je české výtvarné umění 19. století srovnatelné se vším, co tehdy vznikalo v ostatních evropských uměleckých centrech. Pod vlivem měnících se kulturních, společenských i ekonomických poměrů procházelo české umění od konce 18. století mnoha proměnami. Podobně jako v celé Evropě tak i v Čechách se zásadním způsobem měnila komunikace mezi umělci a veřejností. Literatura, hudba, stejně jako architektura, sochařství, malířství nebo umělecké řemeslo s nástupem 19. století vyjadřovaly přání, pocity a potřeby nastupujícího a formujícího se měšťanského stavu. Podnikající buržoasie rychle bohatla, z jejích řad vycházeli nejen podnikatelé, ale také představitelé české inteligence, a tak se postupně stávala hlavním objednavatelem a mecenášem umění. Dějiny českého umění 19. století jsou tedy zároveň dějinami společnosti v Čechách té doby. Významným historickým počinem 19. století byla stavba pražského Národního divadla. Vedle toho, že měla politický význam - stala se přímo fenoménem našeho národní obrození a úsilím o svébytnost - byla také projevem kulturní a umělecké vyspělosti našeho národa 19. století. Stavba a výzdoba divadla spojila celou plejádu umělců, první uměleckou skupinu malířů a sochařů v 19. století s jasným programem a cílem. Patřili do ní J. Mařák, M. Aleš, F. Ženíšek, V. Brožík, V. Hynais, J. V. Myslbek a další. Specifickou kulturní atmosféru Čech, a především Prahy 19. století, návštěvníkům přibližuje řada obrazů a plastiky, modelů a skic k náhrobním plastikám a pomníkům, malířských i sochařských podobizen předních osobností společenského a kulturního života minulého století, ale také ukázky užitého umění. Obrazy, sochy a umělecké řemeslo svým výtvarným názorem spolu korespondují, vycházejí ze stejných myšlenek, představ a principů a ve svém souhrnu výmluvně vypovídají o době a místu svého vzniku, o společnosti a atmosféře té doby. Expozice v klášteře sv. Jiří na svém začátku potvrdí souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl N. Grunda s díly F. X. Procházky nebo Ch. Seckla s pracemi L. Kohla. Ukončena je generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, ukázkami raných prací G. Maxe, B. Knüpfera, E. K. Lišky, M. Pirnera nebo J. Schikanedera, zatímco jejich pozdní díla tvoří ve Veletržním paláci názornou předehru k nástupu generace 90. let (A. Slavíček, F. Kaván, J. Preisler, A. Hudeček). Tedy generace, která již řeší nové výtvarné principy a myšlenky a od svých učitelů se vědomě a programově odlišuje. Expozice v klášteře sv. Jiří je doplněna plastikou, především díly J. V. Myslbeka. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout i několik vybraných děl ze soukromého majetku, kdysi velice známých a obdivovaných.

Více

Co pamatuje strom a lidé zapomněli?

Místo
Kostelní 1300, Holešovice, 17000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Výstava v rámci Mezinárodního roku lesů vyhlášeného Organizací spojených národů pro rok 2011.

Více

Muzeum pro děti

Místo
Na poříčí 1554, Nové Město, 11000 Praha
Datum konání
Stálá akce
Typ

Stálá expozice pro děti slouží jako herna a je koncipovaná jako náznakový interiér pražského středověkého domu z období 14.–15. století.

Více