Bašť znak
Obec Bašť
okres
Středočeský kraj
Okres Praha-východ

Vyhledat v textu

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

8. KVĚTNA 2020 - 75. VÝROČÍ KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY



Dnes si připomínáme významné výročí, které i po tolika letech budí vášně a je předmětem neustálých diskusí "jak to bylo doopravdy".

Faktem však je, že oficiálním koncem 2. světové války byl 8. květen 1945. Faktem také je, že válka zasáhla i naší obec a její obyvatele a řadě z nich navždy zasáhla do jejich osudů.

I my jsme zdali čest jejich památce položením věnce u památníku, který konec 1. a 2. druhé světová války připomíná.

Kristina Přecechtělová, 1. místostarostka obce, jako vzpomínku na tragické události sepsala část tehdejších událostí.

---

Snad v každé obci stojí pomník, který připomíná oběti obou světových válek. V Bašti máme také přímo u obecního úřadu pomník. Nicméně první pomník padlým z Velké války byl v obci postaven už roku 1925 pod vrškem na návsi proti kapličce. Na něm byla též deska s nápisem připomínajícím osamostatnění Československa, původně umístěná na betonovém pomníku zřízeném naproti „hornímu“ hostinci.

Pamětní kniha obce Bašť z let 1923-1949 uvádí, že na podnět pana Václava Bulvase byl roku 1934 postaven druhý pomník tzv. Švehlův kámen (na počest předsedy vlády a předsedy Agrární strany Antonína Švehly) v místech současného pomníku padlým. Jednalo se monumentální kámen, který byl vyzdvižen na Horce. Kdy Švehlův kámen nahradil současný pomník se nám nepodařilo zjistit.

V obecní kronice, přepsané na webových stránkách (v rubrice historie je popsán průběh 2. světové války z pohledu obyvatel Baště. Popisuje nadšení, s jakým byli občané ochotni bránit vlast při mobilizaci, ale i útrapy každodenního života obyčejných lidí, kteří se živili převážně zemědělstvím: zvyšující se požadavky na zemědělské odvody, zostřené hospodářské prohlídky, drahotu i nedostatek potravin. Kronikář pečlivě vypsal i jednotlivé občany, kteří byli nasazeni na nucené práce v Říši včetně jejich umístění. Jsou mezi nimi i ti, kteří se z „totálního“ nasazení již nevrátili a jejichž jména jsou uvedena právě na pomníku padlých.

Byli jimi Antonín Vorlíček, Josef Grosman a Václav Voves.

Josef Grosman byl pracovně nasazený v Berlíně, kde byl při náletu zraněn a na následky zranění zemřel. Bližší informace se prozatím nepodařilo nalézt.

Kronika se dále zmiňuje o krejčím Antonínu Vorlíčkovi, který z pracovního nasazení utekl a 29. května 1940 byl dopaden až na švýcarských hranicích. Za tento čin byl odsouzen k 35 měsícům do věznice v Bayreuthu, kde zemřel. Podařilo se dohledat záznam o jeho úmrtí v databázi Arlosen archivu (Mezinárodní centrum dokumentující nacistickou persekuci). Záznam Antona Vorlíčka narozeného 12.5. 1920 říká, že zemřel na Kulmbacher strasse 23 v Bayreuthu dne 13. dubna 1944. Jako příčina úmrtí je uvedeno „Lungenentzündung“ – zápal plic, TBC. Jeho ostatky by měly být uloženy na místě 2.4.11.34 na hřbitově Heidingsfeld.

Posledním uvedeným je Václav Voves, který uprchl z pracovního nasazení u firmy Rimmelstoss und Sitner v Melku u Lince. Od 29. července do 2. listopadu 1944 se skrýval u své přítelkyně Anny. Po celou tu dobu byl jeho úkryt znám četníkům z Přerova nad Labem. Po osobních neshodách ho přítelkyně udala, a on byl po svém zatčení odvezen do pracovně výchovného tábora Břežany u Benešova (Arbeitserziehungslager Breschan). Zemřel 10. prosince 1944 v nemocnici v Benešově. Jako příčina úmrtí byl uveden zápal plic. Jeho přítelkyně byla za tento čin roku 1946 odsouzena Mimořádným lidovým soudem k pěti letům těžkého žaláře. Bližší informace se podařilo získat díky diplomové práci Daniely Němečkové na PF UK – Mimořádný lidový soud, ve které čerpala ze spisu Mimořádného lidového soudu uloženém v SOA Praha.

Seznam obětí druhé světové války, ale bohužel není kompletní. Ve statku čp. 15 ve Velkém Bašti, jak se tehdy říkalo, hospodařila židovská rodina Koralkových. Arnošt Koralek s manželkou Bertou rozenou Neumannovou převzal statek po svém otci Emanuelovi. Měli spolu syny Zdeňka a Jiřího a dcery Marii a Vlastu. Pan Koralek byl řezník a později i spolumajitel firmy Koralek a spol, která prodávala masné výrobky. O rodině Koralkových se zmiňuje na několika místech i kronika obce. Na základě protektorátního nařízení o židovském majetku jim byl statek zabaven a rodina byla odstěhována k Václavu Kubištovi. Václav Kubišta býval jejich čeledín a bydlel v domě čp. 38 na návsi. Arnošt Koralek s manželkou Bertou a synem Jiřím byli 10. června 1942 transportem AAh č. 766 a 765 odvlečeni do koncentračního tábora Ujazdow. Syn Jiří byl dále deportován do vyhlazovacího koncentračního tábora Majdanek, kde 27. srpna 1942 zahynul. U Arnošta a Berty přesné datum a místo úmrtí chybí. Z koncentračního tábora se nevrátil ani syn Zdeněk, který byl v době protektorátu hlášen již v Praze Libni, odkud byl v roce 1941 transportován do Terezína a 1.4. 1942 do Piaski. Stejný osud potkal i jeho ženu Věru rozenou Běhalovou. Dcera Vlasta Koralková se provdala za Jiřího Taussiga těsně před deportací do Terezína na konci roku 1941. Jejich dcera Jana Hermína Taussigová se narodila až v Terezíně 5. září 1943, odkud byla i s matkou Vlastou v říjnu 1944 deportována do Osvětimi, kde všichni tři zahynuli.

Druhou světovou válku přežila pouze Marie Koralková, která se ještě před válkou vdala a odstěhovala na jih Čech. Ani ona se nevyhnula internaci, před smrtí ji ale zachránilo to, že její manžel nebyl Žid.

Po válce se ze statku čp. 15 rodiny Koralkových stala součást místního JZD a na jeho místě později vyrostla tzv. bytovka. Od roku 2011 jméno rodiny Koralkových nese ulice na Horce. Na pomníku padlým jejich jméno zatím chybí, ale rádi bychom ho tam umístili. K tomuto aktu bychom chtěli pozvat žijící potomky této rodiny. Jen doba zatím stále nepřeje veřejným akcím.

V rámci našeho vzpomínání na dobu 2. světové války, bych ještě ráda připomněla majitele vily v Baštěku továrníka Emericha Teltsche (1891-1966), který většině obyvatel Baště nejspíš bude neznámý. Emerich Teltsch pocházel původně z Brna, byl majitelem společnosti, která dovážela a obchodovala s rostlinnými oleji, živočišnými tuky a chemikáliemi. Emerich Telsch i jeho manželka Mariana roz. Schultzová byli oba židovského původu, proto před válkou uprchli do Velké Británie. Emerich v Londýně 1.6. 1940 vstoupil do československého zahraničního vojska. Jeho matka i sourozenci však zahynuli v koncentračních táborech. Po skončení války manželé Teltschovi již zůstali ve Velké Británii.

Tolik naše „virtuální“ připomenutí 75. výročí konce 2. světové války.

 

Kristina Přecechtělová

 

Popisky k dobovým fotkám:
Arnošt a dcera Marie na kočáru, vedle Berta a v pozadí Zdeněk a Jiří Koralkovi
Jiří Koralek
Berta a Arnošt Koralkovi za války
Záznam o úmrtí Antonína Vorlíčka z roku 1947
Švehlův kámen pravděpodobně v místech dnešního Obecního úřadu

Arnošt a dcera Marie na Kočáru, vedle Berta a v pozadí Zdeněk a Jiří Koralkovi.png

Berta a Arnošt Koralkovi za války.png

Záznam o umrtí Antonína Vorlíčka z roku 1947.png

Švehlův kámen (pravděpodobně v místech dnešního Obecního úřadu.jpg

Uctění památky padlým.jpg

Věnec s pamětní deskou.jpg